Aktuality

By admin

V pátek 27. srpna 2004 se v Herálci u Havlíčkova Brodu uskutečnilo vzpomínkové odpoledne věnované památce Jana Zábrany, který se zde 4. června 1931 narodil. První část proběhla v místním kostele, v němž byl Jan Zábrana před lety pokřtěn (jako Jan Ivan). Jihlavský chrámový sbor pod vedením Bohdana Sroky přednesl skladby Františka Ignáce Tůmy Zpěvy o umučení a Stabat mater. Úvodní slovo pronesl starosta Herálce Jiří Ulrich, pořadem provázela Tamara Koutná.
Poté v mateřské školce následovalo literárně-hudební pásmo, v němž Jakub Kříž interpretoval zhudebněné Zábranovy básně, ze stejného inspiračního zdroje čerpaly i vystavené velkoformátové kaligramy výtvarníka Dana Korába. Celé akce se osobně zúčastnila spisovatelova manželka Marie Zábranová.
Speciální poděkování patří spoluorganizátorkám Markétě Bergerové a Anně Svobodové.

V úterý 7. září 2004 v jihlavském Nocturno ETAGE baru proběhl program připomínající dvacet let, které uplynuly od úmrtí Jana Zábrany. V komorním prostředí vystoupil písničkář Jakub Kříž se zábranovskými písněmi z CD Vraní zpěvy a Norbert Holub, který přečetl ukázky ze Zábranovy poezie a prózy. Stejný den vyšel v Jihlavských listech článek ozřejmující Zábranův vztah k Jihlavě.

V Cafe Nocturno o osobnosti Jana Zábrany

V pátek uplynulo dvacet let od 3. září 1984, kdy o půl deváté večer zemřel na rakovinu dnes již legendární český básník, prozaik a překladatel Jan Zábrana. Narodil se v roce 1931 dvacet kilometrů severně od Jihlavy, v Herálci u Humpolce, a přestože jeho život je spjat především s Humpolcem, kde chodil do školy, a s Prahou, kam se po absolvování gymnasia odstěhoval, pojily ho jisté vazby i s Jihlavou.
Tou příjemnější spojnicí byly návštěvy Horáckého divadla, v němž zhlédnul mimo jiné představení Shakespearovy Zkrocení zlé ženy, o kterém si v listopadu 1948 zapsal do svého gymnasiálního deníku pochvalné mínění: „Šlo to živě – měněné náznakové scény za hry-, odpovídalo skutečně poměrům za alžbětinské doby, kde opona neexistovala. /…/Používali vhodně vcházení sálem a přes hlediště – to bylo pěkné a hezky zahráno. Jeden z hezky strávených večerů v poslední době“.
Další vzpomínky na sousední město již však byly povýtce tragické, neboť když Státní bezpečnost v listopadu 1949 zatkla Zábranovu matku, funkcionářku národně-socialistické strany, uvěznila ji v budově v Hluboké ulici. Ve své vzpomínkové knize Ohlédnutí Jiřina Zábranová píše: „Přivezli mě tmou a chumelenicí s deštěm do Jihlavy na StB „Na hlubokou“. Cely tam byly v suterénu, celkem asi šest. Dozorci a referenti tam byli samí muži. Měla jsem samotku číslo jedna, dveře otvírali jen při mytí ráno, v poledne a večer při jídle“.
Sem pak student Zábrana přijížděl za matkou na návštěvu, respektive měl možnost pouze ji na chvíli zahlédnout přes okenní mříže („v Jihlavě nás k matce nikdy nepustili“). Koncem roku byla Jiřina Zábranová transferována do druhé jihlavské věznice (dnešní VOŠ, dříve krajský soud) a v únoru 1950 ji odvezli do Prahy. Je pravděpodobné, že v Jihlavě byl vězněn i Zábranův otec Emanuel Zábrana, který o dva roky později následoval svoji manželku v truchlivé pouti českým gulagem.
Jihlava se dokonce i mihne básní Malé město (míněn ovšem Humpolec) ze sbírky Lynč z roku 1968, později přejmenované na Samosoud („Sbohem, pážecí meče,/ sbohem, vy pochvy z kůže./ A z Jihlavy a z Telče/ importované růže.“), ale je to zmínka spíše okrajová. Hudebně nepříliš naladěný autor nenachází ani nabízející se vztah mezi mahlerovskými Kališti u Humpolce a Jihlavou. Přesto by si nynější krajské město mohlo Zábranovu rodinu něčím připomínat. Městské ulice jsou ovšem stále nesmyslně obsazeny bolševickými spisovateli S.K. Neumannem, Majakovským a Gorkým, kteří s původně německo-židovským městem na Českomoravské vysočině neměli nikdy vůbec nic společného. /…/

Norbert Holub
Jihlavské listy
7. září 2004

Pořad o Janu Zábranovi aneb Jan Zábrana a Jihlava

V pátek uplynulo dvacet let od 3. září 1984, kdy o půl deváté večer zemřel na rakovinu dnes již legendární český básník, prozaik a překladatel Jan Zábrana. Narodil se v roce 1931 dvacet kilometrů severně od Jihlavy, v Herálci u Humpolce, a přestože jeho život je spjat především s Humpolcem, kde chodil do školy, a s Prahou, kam se po absolvování gymnasia odstěhoval, pojily ho jisté vazby i s Jihlavou.
Tou příjemnější spojnicí byly návštěvy Horáckého divadla, v němž shlédnul mimo jiné představení Shakespearovy Zkrocení zlé ženy, o kterém si v listopadu 1948 zapsal do svého gymnasiálního deníku pochvalné mínění: Šlo to živě – měněné náznakové scény za hry-, odpovídalo skutečně poměrům za alžbětinské doby, kde opona neexistovala. /…/Používali vhodně vcházení sálem a přes hlediště – to bylo pěkné a hezky zahráno. Jeden z hezky strávených večerů v poslední době.
Další vzpomínky na sousední město již však byly povýtce tragické, neboť když Státní bezpečnost v listopadu 1949 zatkla Zábranovu matku, funkcionářku národně-socialistické strany, uvěznila ji v budově v Hluboké ulici. Ve své vzpomínkové knize Ohlédnutí Jiřina Zábranová píše: Přivezli mě tmou a chumelenicí s deštěm do Jihlavy na StB „Na hlubokou“. Cely tam byly v suterénu, celkem asi šest. Dozorci a referenti tam byli samí muži. Měla jsem samotku číslo jedna, dveře otvírali jen při mytí ráno, v poledne a večer při jídle.
Sem pak student Zábrana přijížděl za matkou na návštěvu, respektive měl možnost pouze ji na chvíli zahlédnout přes okenní mříže (v Jihlavě nás k matce nikdy nepustili). Koncem roku byla Jiřina Zábranová transferována do druhé jihlavské věznice (dnešní VOŠ, dříve krajský soud) a v únoru 1950 ji odvezli do Prahy. Je pravděpodobné, že v Jihlavě byl vězněn i Zábranův otec Emanuel Zábrana, který o dva roky později následoval svoji manželku v truchlivé pouti českým gulagem.
Jihlava se dokonce i mihne básní Malé město (míněn ovšem Humpolec) ze sbírky Lynč z roku 1968, později přejmenované na Samosoud (Sbohem, pážecí meče,/ sbohem, vy pochvy z kůže./ A z Jihlavy a z Telče/ importované růže.), ale je to zmínka spíše okrajová. Hudebně příliš nenaladěný autor nenachází ani nabízející se vztah mezi mahlerovským Kalištěm u Humpolce a Jihlavou. Přesto by si nynější krajské město mohlo Zábranovu rodinu něčím připomínat. Městské ulice jsou ovšem stále nesmyslně obsazeny bolševickými spisovateli S.K. Neumannem, Majakovským a Gorkým, kteří s původně německo-židovským městem na
Českomoravské vysočině neměli nikdy vůbec nic společného. (Když už by někdo chtěl pojmenovat veřejné prostranství po ruském spisovateli, měl by preferovat ve městě stalinských poprav z padesátých let solidárně nějakou z přímých obětí sovětského teroru, například Isaaka Babela nebo Osipa Mandelštama – oba geniální autory mimochodem do češtiny překládal právě Jan Zábrana.)
„Stříbrné“ město se ostatně nijak nehlásí ani k jinému slavnému básníku Vysočiny – Bohuslavu Reynkovi, který zde před 1. světovou válkou vystudoval gymnasium, tak co by chtěl klasik, jenž sem zajížděl víceméně pouze příležitostně. A tak alespoň bude Zábranovo dílo a osud připomenuty na dnešním vzpomínkovém večeru v Cafe Nocturno ETAGE na Masarykově náměstí 39 v 19.00, v jehož rámci vystoupí mj. havlíčkobrodský písničkář Jakub Kříž a své kaligrafické obrazy na téma básní Jana Zábrany představí malíř Daniel Koráb.

Norbert Holub


Ve čtvrtek 30. září 2004 se za velkého zájmu publika konal v brněnské Místo Galerii na Skleněné louce vzpomínkový pořad nazvaný I po smrti se budem budit časně.

Program více než dvouhodinového večera byl následující: